Památník Petra Velikého ( Petr I. )

Popis: Autor: Jan Pavlíček
Ohnisková vzdálenost (EQ 35mm): 21mm, f 13 , ISO: 800, Exp . 6 s, HDR
Kompenzace expozice: 0
Blesk: ne
Stativ: Gitzo
Místo: Památník Petru Velikému, Moskva, Rusko
..................................
PAMÁTNÍK PETRU I.
Tento monumentální pomník vysoký 96 metrů stojí na soutoku řeky Moskvy a vodního kanálu proti parku umění Muzeon a tvoří nepřehlédnutelnou dominantu části Moskvy zvané Zamoskvorečje. Autorem pomníku je gruzínský sochař Zubar Cereteli, jehož díla jsou někdy přijímána poněkud rozporuplně.
Oficiálně se pomník nazývá „300 let Ruského námořnictva“ neboli „Petr I.“ a znázorňuje bronzovou loď, ve které je socha Petra I. v nadživotní velikosti, která třímá v ruce námořní mapu. Celá socha je umístěna na plošinu, do které byly vmontovány fontány. Záměrem je vzbudit dojem korábu brázdícího vodu. Podstavec, loď a postava jsou odlity z kvalitního bronzu, svitek v ruce Petra je pozlacený a plachty korábu jsou zhotoveny technikou rytí do mědi. Opěrné elementy sochy jsou z nerezové oceli, uvnitř se nachází schodiště pro údržbu a kontrolu stavu konstrukce.
Pomník byl odhalen v roce 1997 a jeho výstavba stála 288 milionů dolarů.
Památník Petra Velikého zaujme na první pohled svými gigantickými rozměry. Mnozí lidé ho nemůžou vystát kvůli hojně kritizovanému nevkusu. Koneckonců se mu různě přezdívá – Terminátor nebo Guliver. Pravidelně se umisťuje ve světových žebříčcích o nejošklivější sochu.Slavný car vyobrazený na korábu shlíží na město a jeho obyvatele z výšky několika desítek metrů už třináct let. Teď se pod ním ale jeho loď povážlivě kýve. V Moskvě stále silněji zní hlasy po přemístění obří sochy jinam.
O soše se začalo živě diskutovat v souvislosti s pádem dlouholetého moskevského starosty Jurije Lužkova, kterého prezident Dmitrij Medveděv odvolal kvůli ztrátě důvěry. Lužkov byl hlavním zastáncem kontroverzního památníku. Někteří kritikové poukazovali před třinácti lety na to, že jeho umístění v Moskvě je úplně absurdní proto, protože car Moskvu nenáviděl, dokonce tehdy navrhl přemístění hlavního města do Petrohradu. Socha Petra Velikého by měla být přemístěna na jiné místo. Kam, není zatím jasné. Uvažuje se o Petrohradu, zájem mají Archangelsk a Petrozavodsk.Skutečností ale je, že památník Petru I působí impozantně a patří mezi nejvíce fotogenické moskevské architektonické pamětihodnosti.
..................................
PETR I. VELIKÝ
Ruský car Petr I. Veliký, známý též jako Petr Alexejevič (9. června 1672, Moskva – 8. února 1725, Petrohrad), byl ruským carem od roku 1682, fakticky vládl od roku 1689 až do své smrti. Nejprve formálně vládl společně se svým chorým polorodým bratrem Ivanem V., v roce 1689 se ujal skutečné vlády, samotným vladařem až po Ivanově smrti roku 1696. Roku 1724 se spoluvlády nad Ruskem ujala jeho žena Kateřina I. Petr Veliký proslul svou snahou modernizovat Ruskou říši, a to v politickém, ekonomickém i kulturním směru. Rusko za Petra Velikého vstoupilo mezi evropské velmoci.
Petr Veliký se narodil jako čtrnácté dítě a pátý syn ruského cara (Alexeje I.) z jeho druhého manželství s Natálií Naryškinovou. Dva nejstarší synové zemřeli ještě za Alexejova života a jeho nástupcem se v roce 1676 stal třetí syn Fjodor. Ten však po šesti letech v roce 1682 zemřel a protože čtvrtý Alexejův syn Ivan byl těžce nemocen a neschopen vlády, provolala ruská šlechta ruským carem Petra a jeho matka Natálie byla ustavena za regentku. Skutečné moci v Rusku se ale chopila Petrova polorodá sestra Žofie (Sofie Alexejevna), která se opírala o podporu elitních vojenských jednotek, tzv. střelců. Petr byl mezitím formálně spoluvládcem se svým churavým bratrem Ivanem V. Dětství Petra Velikého bylo vyplněno mnohými traumatizujícími zážitky, jeho příbuzní, přátelé i on sám se ocitali v neustálém fyzickém ohrožení a nebezpečí života. Když Petr Veliký dospěl, měl na svou dobu impozantní postavu, měřil prý přes dva metry.
Petrova matka přinutila v roce 1689 svého syna ke sňatku s Jevdokijí Fjodorovnou Lopuchinovou, manželství však bylo nešťastné. Ve stejném roce se proti Žofii spikla část jednotek střelců a Petr se provedeným převratem stal skutečným vládcem Ruska jako Petr I. Do smrti své matky roku 1694 byl na ní značně závislý, posléze se osamostatnil, nicméně stále formálně sdílel vládu s Ivanem V., a to až do Ivanovy smrti roku 1696.
Petr Veliký pokračoval po Žofii ve vojenských kampaních namířených proti Osmanské říši, Krymskému chanátu a Tatarům obývajícím stepi při severním pobřeží Kaspického moře. Po skončení dvou tažení získalo Rusko strategický přístav Azov poblíž ústí řeky Don.
V roce 1697 se v utajení vydal na cesty do západoevropských krajů. V průběhu cest se seznámil s technickým pokrokem učiněným v západní Evropě. Kontaktoval se s významnými vojenskými a politickými osobnostmi, vědci, umělci, techniky a pozval je do Ruska, kde se měli podílet na celkové modernizaci země. Posléze se k němu dostala zpráva o vzpouře střelců, odjel tedy zpátky do Ruska, kde vzbouřence krutě potrestal. Jednotky střelců nakonec rozpustil a sestru Žofii odkázal do kláštera. Ukončil také svůj manželský svazek s Jevdokijí.
Expanzivní politiku Petr Veliký zahájil přípravou na konflikt se Švédskem, které v této době zaujímalo přední postavení mezi severskými i všemi evropskými zeměmi. Zajistil vybudování silné námořní flotily, uzavřel spojeneckou smlouvu s odpůrci švédského vlivu Polskem a Dánskem. V roce 1700 byla zahájena severní válka. Vojska Petra Velikého byla v bitvě u Narvy nejprve poražena Švédy. Posléze Petr Veliký využil oslabení švédské armády v důsledku bojů s Poláky, provedl organizační změny mezi ruskými oddíly a pronikl do Livonska, kde se zmocnil významných opěrných bodů, Švédsku poté zabral i některá severněji položená území, mimo jiné také ústí řeky Něvy do Finského zálivu, kde nechal roku 1703 založit budoucí novou ruskou metropoli – Petrohrad. Toto město se mělo stát výkladní skříní Ruské říše, symbolem pokroku, který byl a bude v Rusku za Petra Velikého učiněn. (Hlavním městem Ruské říše se Petrohrad stal roku 1712.)
Švédové uskutečnili po ruských úspěších v Livonsku nový pokus o porážku nepřítele. Petr Veliký se v bitvách u Lesné (1708) a u Poltavy (1709) dokázal ubránit a výsledek války začal být příznivější pro ruskou stranu. Severní válka ale byla ukončena až roku 1721, kdy Petr Veliký k Ruské říši připojil celé území sporného Livonska.
Roku 1711 Petr Veliký zahájil novou válku s Osmanskou říší s cílem zmocnit se severního pobřeží Černého moře (poté, co na Švédech vybojoval přístup k Baltu). Byl ale tureckou armádou poražen na řece Prut a donucen vzdát se dříve dobytých území včetně přístavu Azov. Ruská říše taktéž ztratila kontrolu nad Záporožím.
Roku 1721 byl prohlášen carem (resp. imperátorem) vší Rusi. V čele ruské pravoslavné církve nechal ustanovit svatý synod, sbor nejvyšších duchovních představitelů. Následujícího roku vytvořil systém zvláštních hodností, do kterých rozřadil ruskou šlechtu. Tímto krokem si zajistil její poslušnost a oddanost carovi.
Absolutistickou zemí s vládou samoděržaví, ale Ruská říše zůstala i přes Petrovy reformy ve státní a soudní správě (vzniklo devět kolegií vykonávajících vlastní státní správu, samospráva byla posílena vytvořením gubernií). Důležitou mocenskou podporou pro Petra Velikého byla i tajná policie. Dále zavedl juliánský kalendář (nikoliv však moderní gregoriánský), zmodernizoval původní cyrilici (tzv. graždanka, odmítl však zavedení latinky). Ruské šlechtě přikázal holit se a nosit evropský šat.
V letech 1698–1704 provedl měnovou reformu. Zavedl podle evropského tolarového vzoru stříbrný rubl. Tím vytvořil jednu z nejpevnějších měn tehdejší Evropy.
Ještě roku 1718 nechal Petr Veliký umučit svého vlastního syna Alexeje Petroviče, který bojoval proti otci a byl ovlivňován tzv. staromilci, kteří chtěli Rusko vrátit do doby před nástupem Petra Velikého a zrušit veškeré jeho reformy. Sám Petr ho vyslýchal. Obecně platil Petr Veliký za krutého a nemilosrdného vládce, ale on sám se tak neviděl. Považoval se za reformátora, který se nechtěl proslavit jako dobyvatel, ale jako reformátor. Petr Veliký tak tímto krokem ukázal i odvrácenou tvář velkého ruského reformátora – byl nemilosrdný k jakýmkoliv náznakům odporu vůči jeho absolutní vládě. Roku 1722 Petr zahájil krátkou válku s bohatou, ale osmanskými útoky velice oslabenou Persií. Válka skončila roku 1723. Petrova druhá žena Kateřina, bývalá livonská rolnice, začala se svým manželem spoluvládnout Rusku jako carevna v roce 1724. Když o rok později Petr Veliký zemřel, stala se jeho nástupkyní jako Kateřina I.

Datum pořízení fotografie: 27.2.2011

Použitá fototechnika: Canon EOS-5D Mark II / Zeiss Distagon T* 21 mm F 2,8 ZE

Klíčová slova: Památník, Petr Veliký, Petr I., socha, Moskva, Rusko,

Zobrazeno: 16450 ×